Menu

27/5/2019

Ať už to skončí! …ale příští rok jsme tady zas!

ROZHOVOR

Zdanlivo neviditeľnou, ale nepostrádateľnou súčasťou festivalu sú každoročne technici. Vedia o tvorcoch a ich dielach informácie, ktoré si my nevieme ani predstaviť. Pohybujú sa po miestach, kam sa bežný divák nedostane, vidia predstavenia z celkom iných perspektív. 

 
Podľa všetkého majú na program i festival aj veľmi špecifické názory. Ale dostať ich z nich naozaj nie je jednoduché… A to obzvlášť v posledný party večer festivalu. Beriem to však ako výzvu do budúceho roka. V ich úprimnom výkriku: „Ať už to skončí!“ totiž redakcia nachádza hlboké sympatie.
 
Čo pre vás znamená Divadelní Flora? A ako to vidíte s tou tohtoročnou?

Technik 1: Jedenáct měsíců permanentního stresu a pak měsíc utrpení a tělesné a psychické sebedestrukce. Ale samozřejmě zažíváme i radost.
Technik 6: Hlavní důvod, proč Floru společně děláme, je setkávání, přes rok se prakticky nevidíme – v téhle skupině vůbec a jednotlivě zřídka kdy.
Technik 4: Letošní ročník byl pro mě nejlepší. Atmosféra ve stanu je koncentrovanější, než bývala v předchozích letech. Večer je tady vždycky pohodová atmosféra.
Technik 5: Což se odvíjí i od toho, že festivalové party jsou klidnější. V minulých letech byly mnohem drsnější, ale to souvisí i s tím, že už jsme starší a trochu jsme se usadili.
Technik 7: Já jsem letos na Floře poprvé. A premiéry jsou plné pozitivních i negativních zážitků – cenné zkušenosti. Příští rok to chci dělat znovu.

Čo si myslíte o tohtoročnom programe Flory?

Technik 3: Obecně nemáme prostor pro sledování představení. Když se v sále zhasne, tak buď usínám, nebo stojím za pultem, někdy i obě věci dohromady. Pak si raději sednu, abych pádem pult nerozbil.
Technik 1: Měl jsem velkou radost z věcí z Koreji, v rámci současného tance to podle mě dělají jinak než třeba Francouzi nebo Němci. Světelně to bylo úplně absurdní, tolik světelných
změn až to nedávalo smysl, ale nějakým způsobem to fungovalo.
Technik 2: Prodaná nevěsta byla skvělá i Press Paradox byl super.
Technik 4: Nejsem fanoušek Dejvického divadla, ale pro mě byla letos nejlepší Vražda krále Gonzaga.
 
Flora je povestná aj tým, že každý rok sa tu premelie veľa zaujímavých osobností (nielen) zo sveta divadla. Stíhate sa s nimi zoznamovať a stretávať aj vy? A na koho najradšej spomínate?

Technik 3: Nejvíc se potkáváme s jinými techniky festivalových hostů. Samozřejmě sepotkáváme i ve stanu, bavíme se a někdy se i staneme kamarády. Nejradši mám, když se od nich dozvíme nějaké nové postupy.
Technik 5: Letos byla mimořádná situace, vzhledem k dvěma premiérám, takže jsme se mohli dostat i k samotnému procesu tvorby a strávit s tvůrci delší čas. Zejména mám na mysli inscenaci Schreie und Flüstern.
Technik 4: Jednoznačně nejsympatičtější byla pro mne Stefanie Reinsperger. Dokonce mi řekla, že jsem nejlepší DJ na světě. Tu jsem měl velmi rád.
 
A ako sa cítite teraz, deň pred koncom Flory?

Technik 2: Ať už to skončí! …ale příští rok jsme tady zas!
Technik 4: Teď se budeme jedenáct měsíců těšit, budeme vzpomínat a uklidňovat Hamouze a pak budeme měsíc zase „slavit“.
 
Rozhovor pro dvanácté vydání festivalového zpravodaje připravila Katarína Cvečková, s přepisem pomáhal Jan Doležel.