Menu

    Po 20. 5. 23:00-23:50 | Divadlo hudby

    vstupenky

    Lucie Trmíková – Jan Nebeský & kol. REYNEK / SLOVA A OBRAZY Z PETRKOVA Divadelní spolek Jedl

    ŠEPOTY A VÝKŘIKY
    Křehké ohlédnutí, propojující slovo, obraz a hudbu, za geniálním básníkem, grafikem a venkovským „outsiderem volbou“. Svědectví o dialogu duše s Bohem, inspirované návštěvami petrkovského statku a přátelstvím s Reynkovými syny Danielem a Jiřím – v režii Jana Nebeského.

    inscenační tým
    Jan Nebeský
    Lucie Trmíková
    Martin Dohnal
    Bohdan Holomíček

    hrají
    Lucie Trmíková
    Martin Dohnal

    premiéra 4. 10. 2017

    Již podruhé vstupuje tvůrčí dvojice Trmíková–Nebeský na petrkovský statek, aby přinesla svědectví o dialogu duše s Bohem, který je někdy tak nesnesitelně daleko a někdy tak děsivě blízko. Svědectví o skromném géniovi, pokorném nositeli životního kříže, ale i milujícím otci. Po hudebně-pohybové variaci na téma donkichotství NoD Quijote (2010), inspirované Reynkovými grafikami, tvůrci přicházejí s poetickou performancí opět propojující slovo, hudbu i obraz. „Petrkov je místo, kde jsme se setkali s otevřenou a vřelou náručí dvou synů velikého básníka a grafika. Kde jsme dostali darem přátelství, samozřejmou blízkost, otevřenost, obyčejnost, humor,“ svěřují se tvůrci inscenace.

    Divadlo vzniklé pro radost a z čistého přátelství s básníkovými syny Jiřím a Danielem. Setkání s básněmi a grafikami Bohuslava Reynka podbarvené klavírem Martina Dohnala a provázené fotografiemi Bohdana Holomíčka. Návštěva Petrkova.

     

    Charismatická herečka a respektovaná scenáristka Lucie Trmíková (1969) – tvář letošní Flory – vystudovala herectví na DAMU. Jako členka Činoherního klubu (1991–1996) se pracovně potkala mj. s režiséry Ladislavem Smočkem, Ivo Krobotem či Janem Nebeským, který se stal jejím partnerem nejen tvůrčím, ale i životním. Také angažmá v Divadle Komedie (1996–2001) bylo úspěšné – např. za roli Terezky v Terezce Lenky Lagronové získala Cenu Alfréda Radoka 1997. Další nominace na Cenu divadelní kritiky si vysloužila za ztvárnění ústředních ibsenovských ženských postav v Nebeského režiích v Divadle v Dlouhé: Rity (Eyolfek, 2013) a Hedy (Heda Gablerová, 2016); šlo o pokračování ibsenovské linie – ztvárnila už roli Fridy (John Gabriel Borkman, 1995) a Hildy (Stavitel Solness, 1999; obě Divadlo Komedie).

    Jako scenáristka vytvořila řadu divadelních i televizních scénářů, působí v rozhlase. Ve většině adaptací svých textů Lucie Trmíková sama vystupuje, nyní pod hlavičkou spolku Jedl. Část její dramatické produkce tvoří duchovní témata (Reynek, Čep, Matka Tereza) a filosofické texty (Simone Weil), část světová klasika (Dante, T. S. Eliot, Shakespeare) i díla méně známých autorů (Gert Hofmann, Else Lasker-Schüllerová). Její zaujetí látkou, niterný čtenářský prožitek, ale zároveň ironický odstup se v jevištních adaptacích kongeniálně snoubí s Nebeského režijním gestem. Ústy divadelního kritika Josefa Mlejnka jejich společná tvorba ústí v „metafyzické divadlo, které zjevuje věci za tím, co je viditelné, a to za velkého fyzického nasazení“.

     

    Tvůrčí tandem Lucie Trmíková (autorka, scenáristka, dramaturgyně, herečka) – Jan Nebeský (režisér, scénograf) doplněný o Davida Prachaře (herec a režisér) zosobňují již přes desetiletí nezaměnitelnou, renomovanou značku, která teprve v roce 2011 dostala jméno – Divadelní spolek Jedl (zkratka křestních jmen Jenda, David, Lucie). Na divadelní prkna přináší svébytné autorské výpovědi, jimž je vlastní prolínání uměleckých druhů i žánrů. Podle scénářů Lucie Trmíkové a v režii Jana Nebeského pod hlavičkou Jedlu dosud vznikla jevištní díla Peklo – Dantovské variace (2014), Dvojí domov/Z Čepa (2015), Miluji tě jak po smrti (2016), Reynek / Slova a obrazy z Petrkova (2017) či volná trilogie Médeia, Pustina a Soukromé rozhovory (všechny 2018). Ke stálým spolupracovníkům této divadelní „svaté trojice“ patří hudebníci Pavel Fajt, Jan Šikl a Martin Dohnal, kontratenorista Jan Mikušek či taneční skupina 420PEOPLE.

     

    Jan Nebeský (1954) je nejen v kontextu českého divadla jedinečným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. Absolvoval studium režie na DAMU. K jeho nejvýznamnějším pracím patří inscenace Ibsenových her Přízraky (1988), John Gabriel Borkman (1995), Stavitel Solness (1999) či Cenou Alfreda Radoka ověnčená Divoká kachna nastudovaná se souborem Divadla v Dlouhé (2005), kde později uvedl také Eyofka (2013) a Hedu Gablerovou (2016). Jan Nebeský pro české divadlo objevil rakouského autora Ernsta Jandla, když v Divadle Komedie nastudoval hru Humanisté (2007) či v Divadle Na zábradlí proslulou inscenaci hry Z cizoty, jež získala Cenu Alfréda Radoka 2004.
    Vedle zmíněných inscenací Z cizoty a Eyolfek měli diváci Divadelní Flory postupně v letech 1999, 2009 a 2011 možnost zhlédnout autorskou trilogii inscenačního týmu Nebeský–Prachař–Fajt, která sledovala linii velkých postav evropské literatury v konfrontaci se zásadními uměleckými tématy: Hamlet part IINeúplný sen (Faustovská vize 22. století) podle F. Pessoy a konečně NoD Quijote inspirovaný grafikem B. Reynkem. V této linii režisér pokračuje se spolkem Jedl.

    Vedle toho pohostinsky režíruje v kamenných divadlech, např. jeho Nora v Divadle pod Palmovkou byla ověnčena Cenou Divadelních novin a Tereze Dočkalové přinesla Cenu Thálie 2017. V Cenách divadelní kritiky 2017 pak triumfovala hned třikrát Nebeského inscenace Deník zloděje – patří jí tituly Inscenace roku, Hudba roku pro skladatele Martina Dohnala a Mužský herecký výkon pro Miloslava Königa, jenž získal také Cenu Divadelních novin za Herecký výkon sezóny 2016/17.
    Oba oceněné tituly uvedla loňská Divadelní Flora.
    Hudební skladatel Martin Dohnal (1959) studoval skladbu u legendárního prof. Aloise Piňose (absolutorium r. 1994). Spoluzakládal brněnský Ochotnický kroužek a v letech 1985–1997 byl členem HaDivadla. Jako herec účinkoval také v Huse na provázku či Městském divadle Brno, nepřehlédnutelný byl v mnoha televizních pořadech. Od roku 2002 působí jako dramaturg ND Brno.
    Někdejší disident a šéf „rockokové“ kapely Pro pocit jistoty je dnes pedagogem JAMU i respektovaným autorem symfonických a komorních skladeb a ceněným tvůrcem scénické hudby – mj. tuplovaný laureát Ceny Alfreda Radoka 1996 v kategoriích Talent a Inscenace roku pro oratorium Jób v HaDivadle, k němuž Dohnal zkomponoval hudbu. Vytvořil hudbu k řadě Nebeského inscenací, jako byly Dcera vichřice, Stavitel Solness, Miriam, JE SUiS, Dvojí domov, Však světla nechte plát či Deník zloděje, za niž obdržel Cenu divadelní kritiky 2017.